...Moji věrní čtenáři...

Naposledy na základku...

25. června 2009 v 21:20 | Luck.eshek |  Moje kecy
Ahoj. Píšu se smutnou náladou. Zítra naposledy! Úplně naposledy. Jak to, že to tak rychle uteklo? Proč ten život tak letí a nejde zastavit nebo vrátit zpět? Připadá mi, že jsem před týdnem vstoupila na druhý stupeň a zítra už ho mám opustit. Došla jsem na konec ale moje cesta bude pokračovat dál na střední. Stejně je to hrozný když jste s někým devět let možná i víc když počítám školku. A pak najednou konec, všichni se rozejdeme. Šíleně moc jsem si zvykla vidět je každý den a společně s nima se učit a bavit se! Přirostli mi k srdci a jen tak je z hlavy nevymažu. Navždy u mě zůstanou alespoň vzpomínky. Zítra v šatech, kluci v kvádrech. Společně si dojdeme pro ten kus papíru, kterému se říká vysvědčení a které pro nás už mnoho neznamená. Slzy v očích a loučení s učiteli...
To byla smutná část, ale každá věc má své pro a proti ne? Takže co je na tom dobrého? Něco se přece jenom najde. Čeká nás ještě rozlučka na který se všichni zlijeme! Potom společný prázdniny jelikož jsme skoro všichni ze stejného města. A potom? Na střední pozná každý nový přátelé a bude to fajn ne? Aspoň doufám...
Konec mých trapných řečí...Ahojda zítra po tom všem co mě čeká...

Mimochodem SB které chce adresu mého nového blogu...napište mi váš e-mail a já vám jí pošlu!
 

Co mám dělat??

20. června 2009 v 12:19 | Luck.eshek |  Moje kecy
Ahojky bobani!
Omlouvám se že jsem sem dlouho nic nepřidala. Nějak nebyl čas a nálada. Ted bych zase přídávala ale na můj blog chodí lidi, kteří nechci aby sem chodili. Prostě moji známý. Chci mít blog v anonimitě abych si mohla psát co chci a nepřemejšlela nad tím jestli někoho urazim atd.. Prostě jsem si založila jiný blog. Ještě tam toho moc není. Asi bude těžký vybudovat znovu od začátku trochu fungující blog. Abych pravdu řekla moc se mi do toho nechce. Poradtě co mám dělat? Bud budu pokračovat tady, ale nebudu pstát články...jen obrázky a tak. A nebo se pořádně rozepíšu na jiným blogu. Samozřejmě mým SB bych adresu dala! Tak jak? Help me?

Mažu SB ...

10. června 2009 v 19:39 | Luck.eshek |  Moje kecy
Ahoj bobani.
Jdu mazat SB!
Někdo ke mě už ubec nechodí a nechodí ani na svůj blog takže to nemá cenu.

Mažu:
http://luuucikkk.blog.cz/
http://ilca.blog.cz/
http://natalyprincess.blog.cz/

Zůstavají moje lásky:
http://w-girl.blog.cz/
http://katusa-12.blog.cz/
http://iaminnocent.blog.cz/
http://mrsky-tupik.blog.cz/
 


5.DÍL-[Bloncka, baba Jaga a jiný obludy]

9. června 2009 v 20:50 | Luck.eshek |  Příběhy
4.DÍL máte tady!
5.DÍL - [Bloncka, baba Jaga a jiné obludy]


Kráčím temnou ulicí, hodiny právě bijou půlnoc. Nikde ani živáčka. Pomalu přidávám na kroku, už abych byla doma.Nedívám se do stran ani za sebe. Koukám jenom do předu a myslím na svojí postel. Najednou něco zaslechnu. Pootočím hlavu do prava a zakoukám se do temného keře. V duchu si říkám, tak ted je můj konec. Z keře vyleze šíleně velká obluda. Deset hlav, deset očí. Dám se na utěk a v tom se všude rozlije zářivé světlo. Otevřu oči a div se z toho nepočůrám, když nad sebou uvidím obličej. Uff to je jen máma, žádná příšera. "Přijď dolů na snídani Nikolo a dělej zase si zaspala" vyjede máma. "Mami to už mi nedělej. Víš jak jsem se tě lekla?" vydechnu, ale máma už je dávno pryč. Posadím se a uvědomím si, že se mi to všecko zase zdálo. "Kruci" zanadávám. Už je to tady zase. Včera jsem si dala po dlouhé době jedno brko a jsem v tom znova. Děsivé noční můry mě pronásledují. Už s tím vážně musím zkoncovat. Nadávám a při tom vší silou nakopnu stůl. "Doprdeleee. Auuuu" vyjeknu bolestí. Brácha, který to vše sledoval otevřenými dveřmi do mého pokoje, chytí záchvat smíchu. "Segra nech toho nebo si ublížíš ještě víc" říká mezi výbuchy smíchu. Třísknu mu dveřmi před nosem. To se mi zase povedlo! Udělám takový ty věci co jsou ráno nezbytný a jdu dolů na snídani. Pardon musím se opravit, já nejdu ale spíš se plížím páč mě asi brzo upadne malíček na noze. A to všechno díky tomu debilnímu stolu! Já mámě říkala, že v pokoji nechci
žádný nábytek. Mě stačí jenom postel, komp a skejt.

Poslední dobou jen příběhy...

8. června 2009 v 13:50 | Luck.eshek |  Moje kecy
Hojda bobcí.
Zase po dlouhé době píšu. Určitě jste si všimli, že poslední dobou píšu většinou jenom příběh na pokračování. Hrozně mě to mrzí ale nák na to blogování už nemám náladu. Už mě jako vždycky nebaví jenom obrázky a celebrity. Ted jsem se dala do toho příběhu a hrozně mě to baví. Navíc mě potěší podpora od vás tím, že připíšete pod příběh pochvalný koment. Snad se vám to aspon trochu líbí. Trvá dlouho než napíšu další díl já vím. Musím na to mít vždycky náladu. Když jí mám tak se to potom píše samo. No budu v tom dál pokračovat. Jestli to nějakému SB vadí klidně napište a už nemusíme být přáteli. Snažím se vás obíhat ale nák to nestíhám. Snad se to zlepší.
Prosím napište k tomuhle článku váš názor... Mám psát dál? Líbí se vám to?

4.DÍL - [Z neohrabaného děcka - holka se vším všudy ]

6. června 2009 v 20:19 | Luck.eshek |  Příběhy
3.DÍL máte tady!
4.DÍL - [Z neohrabaného děcka - holka se vším všudy ]


Když mě táta vysadí doma, můj den ještě zdaleka není u konce. Nejprve se musím v kuchyni vypořádat s maminými otázkami typu: jak bylo? co spolužáci? líbilo se ti tam? A podobný vlezlý kecy. Když se jí konečně zbavím zalezu do svého pokoje. Moje první kroky vedou jako vždy ke kompu, na kterém zapnu icq a hudbu. Chvilku zápasím s bordelem, který v pokoji mám, ale nakonec se na to vybodnu.Popadnu skejt a utíkám dolů oznámit mámě že jí opustím. "Kam zase letíš?" ptá se mamča. "Neletím ale jedu, mami." opravím ji. "Zase na tom prkně? Vážně tě to pořád nepřešlo? Co si o tobě lidi pomyslí." vede máma svý oblíbený řeči. "Mami myslím že už jsem ti nejmín 100x říkala, že mě to prostě baví a patří to ke mě. Nadávej bráchoj, ten mě to naučil!" použiju svoje argumenty. Než máma stačí něco říct, zabouchnu za sebou dveře a už si to frčím do skejtparku. Moje máma je na tohle vážně divná. Nedokáže pochopit proč jezdím na skejtu. Myslí si že je to snad trestný pro holky nebo co. A nesnáším když mýmu skejtu řekne prkno! Za to bych vraždila. Na skejtu jezdím od malička a to díky mýmu bráchoj. Když jsem byla malá musel mě pořád hlídat jelikož je starší. A tak to vždycky řešil tak, že místo aby mě vzal na píseček abych mohla dělat bábovičky, zatáhl mě do svý party kde se kouřilo, hulilo, chlastalo a jezdilo na skejtu. Nejdřív se mi tam nelíbylo a pořád jsem ječela, vylejvala jim flašky s pivem, šlapala na cigára, ale pak jsem si tam zvykla. V partě jsem na jednou byla důležitá osoba a všichni mě žrali. Beze mě se prý tak nepobavili. A tak když mi bylo asi pět vypila jsem svoje první pivo. Potom přišlo pár tahů z cigára a pár kotrmelců na skejtu. Postupem času jsem rostla a tím rostla i moje závislost na lidi z party a vše kolem toho. Naučila jsem se perfektně na skejtu. Od té doby mi nikdo neřekne jinak než Niku a berou mě skoro jako bohyni party. Vyrostla jsem taky jestli to tak můžu říct do krásy. Z malého neohrabaného děcka vyrostla holka se vším všudy. A protože partu tvoří z větší části jenom kluci, je jasný že mě všichni žerou. Říkáte si co jsem to měla za dětství? Ano, nebylo příliš krásné. Vzpomínám jak jsem záviděla dětem se kterými si chodili maminky hrát na písek a do parku. Na mě rodiče čas neměli. Pracovali a já jim překážela a tak jsem vyrostla s bratrem. Možná mi zkazil dětství, ale ted jsem ráda že do téhle party patřím. Za to mu jsem vděčná, protože neznám moc holek, které by měli dobré vztahy se svými bratry a už vůbec neznám holku, která by byla ve stejné partě jako její bratr. Z přemýšlení o mém dětství mě vytrhne až pohled na skejtpark. Můj nejoblíbenější kout města. Už zdálky na mě všichni volají a já jsem ráda že je vidím. "Názdárek Niku, dáš si snáma?" zdravíme mě Honza a už mi podává brko. "Hele víš že jsem řekla, že s tímhle už končím" vyjedu na něj místo pozdravu. "Jasný, já vím. Jen jsem myslel, že po tvém prvním dnu na nový škole by sis dala. Velká příležitost ne?" nabádá mě dál. Sakra proč když jsem řekla dost tak mě s tím dál všichni otravují? Já do toho znovu spadnout nechci! Po probrání v mé hlavě všech pro a proti dospěju k názoru že mě to jednou nezabije. "Tak fajn. Naposled." řeknu. Všichni se zasmějí. Asi proto, že naposled říkám vždycky. Nojo pokecáme a zajezdíme. Je to prima odpolko. Potom se s bráchou rozloučíme a frčíme společně domů. Doma nás čeká výborná večeře. Po tom už jen sprcha a šup do postele abych mohla ráno vstát dřív a jednou stihla vlak. V posteli ještě přemyšlím o dnešním dni. Byl vyčerpávající, ale fajn. Ještě než jsem zavřela oči se mi vybavil smějící se Lukáš (můj nový soused v lavici). A pak už jsem podlehla hlubokému spánku...

...to be continued...
pište, jak se vám to líbí

Theme / Retro

3. června 2009 v 13:59 | Luck.eshek |  Na téma

Theme / Lolipop

3. června 2009 v 13:49 | Luck.eshek |  Na téma

3.DÍL - [Princ nebo slon?]

2. června 2009 v 20:42 | Luck.eshek |  Příběhy
2.DÍL máte tady!
3.DÍL - [Princ nebo slon?]

...Můj první pohled na třídu byl opravdu hororový. Všichni seděli vzorně v lavicích, byli zticha a sledovali právě mě. Uplně jsem se lekla, co jsem zase provedla, že všichni tak čučí. Rychle jsem jezdila očima po třídě a hledala prázdnou lavici nejlépe až uplně vzadu. Tyjo málem jsem vyjekla radostí když jsem ji zahlídla. Jako by čekala na mě. Dobelhala jsem se k ním a zkoukla jestli tam náhodou není nějaká žvejka nebo něco takovýho na co bych si mohla sednout. Ale vubec nic. Když jsem se konečně usadila začala jsem si prohlížet spolužáky. Doprčic, všichni vypadají nehorázně chytře! To jsem zas chytla třídu plnou šprtů - nadávala jsem v duchu. Budu mezi nimi vypdat jak největší debil, protože moje známky nejsou nejlepší. A jejda mám dálší problémek. V hlvách všech těch šprtů zahlídnu blonďatou. Pro jistotu se ohnu pod lavice a zkontroluju jestli je to vážně ona. Ano, je to ona. Na její noze jsou ty nechutně růžový botky na podpadkách. Když se znovu snažím narovnat a vylézt z pod lavice, praštim se hlavou do desky stolu. Doprdele, další boule na mý palici. Zvědavci se ohlídnou. Samozřejmě i bloncka. Její pohled mě pobaví. Nejdřív takovej ten blondýnskej výsměšnej jako - "a hele tady se někdo praštil a jednou nejsem za blbce já." Ale jen co si všimla, že jsem to já, ta co jí pokropila tričko, hodila pohled takovej, že kdyby pohledy zabíjeli tak já už nežiju. Po všech těch trapárnách, který jsem dneska předvedla, mám dost. To jsem se zas jednou vyznamenala. Lehnu na lavici a moje myšlenky mě vezmou na tolik, že ztratim pojem o čase a o tom co se děje ve třídě. Z mého snění mě vytrhne prudká bolest nohy. "Jakej slon kurva?" uteče mi a vzhlédnu. "Vůbec ne slon, ale princ, který probudil šípkovou růženku." usměje se na mě kluk s přegelovanou hlavou. Protože je docela hezký nedá mi to a začnu si ho dobírat. "Ty nemůžeš být princ, protože ani nevíš jak se budí princezny. Rozhodně se jim nedupe na nohy, slone." usměju se na něj. "A hele princezna nám hubačí. To by jsme jí měli dát na zadek." pokračuje v rozhovoru geláč. "No to už snad rači ani ne. Myslim že mi stačila ta noha. Dlouho se na ní nepostavim." řeknu s menším bolestným úšklebkem. "Promin to jsem nechtěl. Máš tu místo?" ukáže na židly vedle mě. Co teď? Chtěla jsem sedět sama! Ale když s ním by mohla být při hodinách větší zábava. "Jo jasný ber místo dokuď je." řeknu nakonec. Hrcne na židly po mé pravici. Dál už si nestačíme nic říct protože do třídy vpadne nějaká čarodejnice. Vzhledem k tomu, že jí všichni zdravěj a stavěj se, uvážím, že je to asi třídní. No to jsem to zas chytla. Baba Jaga. Chvíli jí poslouchám ale když začně mluvit o školním řádu, už nevydržím a vrátim se do spánku. Tentokrát mě ze spánku probere pošimrání na tváři. Chvíli mi trvá než si uvědomím že Jaga a spolužáci už jsou dávno pryč a já dostala pusu na tvář. S údivem čumim na geláče. "No co? Prý se princezny budí polibkem ne?" usměje se. "No konečně to víš." vydechnu ještě šokovaně. "Já jsem Lukáš" představí se mi. "Začneme znovu ne?" dořekne. "Okéj, já jsem Nik" představím se taky. Lukáš ale chytne záchvat smíchu. "Nik? Vypadáš na holku člověče." "No to jsi první kdo mi říká že vypadám jako holka. Mno možná tak vypadám ale rozhodně se tak nechovám. Všichni mi říkáj Niku a berou mě skoro jako kluka." vysvětlím s úsměvem. "Aha, tak fajn. Holka s tebou to bude ještě zajímavý." usměje se a odkráčí neznámo kam. Sbalím teda taky svě saky paky a dobelhám se na nádro. Vlak samozřejmě zase nestihnu a tak volám tatínkoj ...

...to be continued...
pište, jak se vám to líbí



2.DÍL - [Povedený start]

22. května 2009 v 15:01 | Luck.eshek |  Příběhy
1.Díl máte tady!
2.DÍL [Povedený start]

Společně s tátou a naším fordíkem dorazím do mé nové školy! Abych pravdu řekla, ubec se mi tam nechce. Bude se mi stýskat po základce a po mých přátelích. Naštěstí jsme většinou z jednoho města takže se potkávat budem. A na lidech na kterých mi záleží, tak na ty nikdy nezapomenu a čas si na ně udělám. Ale přece jen, když tady ted stojím před velikou novou budovou mám strach. Zamávám naposledy tátovi a pravou nohou vykročím směrem ke škole. Už před otevřenými dveřmi budovy bych to nejraději otočila! Na schodek sedí skupinka kluků. Vypadají fakt dobře to se musí uznat, ale procházet kolem nich se mi nechce. Kdybych tady aspon měla svůj skejt. Zalituju. Hned bych se cítila líp. Skejt už ke mě prostě patří. Nikdo můj známý me v životě neviděl bez něj. Ale dneska poprvé jsem ho musela kvuli mámě nechat doma. Zase měla kecy. Nenávidí když na něm jezdím. Pořád si myslí že nejsem ani holka když se chovám jako kluk. Proto mi většinou každý neřekne jinak než Niku. Tak nák jsem si na to zvykla a vubec mi to nevadí. Spíš mi přijde divný když mi někdo řekne mým pravým holčičím jménem. Nadechnu se, vypnu moje objemný prsa ještě víc a s chůzí modelky projdu kolem té bandy. Do školy už vcházím s úsměvem na rtech a s pískotem za mými zády. Divím se že mě ocenili. Většinou si mě kluci bez skejtu ani nevšimnou. Barevně vymalované stěny všude kolem mě připomínají spíš první stupeň na základce než střední školu. Rozhlídnu se jestli jsem náhodou nevlezla někam jinam. Moje rozhlídnutí bylo až moc velké páč při něm do někoho vrazím. "Sorry" vypustím z úst moji oblíbenou omluvu a už si to pelášim dál. Tomu komu jsem vrazila to zřejmě nestačí a utíká za mnou. "Ty krávo, čum na moje nový triko!!" spustí na mě zmalovanej a blonďatej xichtíček. "Wow, bejku, to je ale vážně luxusní. Kde jsi ho koupila?" dělám že jsem si nevšimla rozlitého kafe. "Krávo ty to nevidíš? Kup si brejle!" pokračuje blondýna. "Jejda už to vidím. No ty jsi ale prase. Tak hezký triko to bylo a ty si ho poliješ kafem? Jsi blázen?" navzrušeně komentuju její obrovský flek na triku. "Di do prdele! Tohle si zaplatíš! My jsme spolu ještě neskončili!" hodí nosánek nahoru a na podpadkách odcupitá. Ale já jsem s tebou skončila, pomyslím si vduchu s úsměvem, že se mi zase jednou něco povedlo. Ještě ke všemu to sledovali kluci, kteří na mě pískali a ted u nich mám ještě větší obdiv. Nojo vypořádat se s takovýma náfukama o já umim. Asi proto, že odmalička jsem chodila s mým bráchou ven a on mě bral mezi své kamarády. Tak nák jsem vyrůstala s nima a učila se od nich. Po dlouhém chození a kličkování mezi lidmi v tom velkém bludišti, kterému říkali škola, jsem konečně našla svou třídu. Ted se jenom pomodlit aby do mé třídy nechodila ta bloncka co jsem jí pokropila a bude to cajk. Modlidba splněna, klika zmáčknuta, dveře otevřeny ....

...to be continued...
pište, jak se vám to líbí, prosím

Další články


Kam dál